Automatizace v modelování

Autmatizace v konstruování je progresivní obor, díky kterému lze ušetřit obrovské časové náklady při zajištění vysoké kvality dat. Náhledněte pod pokličku automatizace konstruování.

Automatizace modelování v programu CATIA

 

Při tvorbě modelu formy je použito dvou způsobů generického modelování. Prvníz nich je metoda kostry, která je tvořena jednotlivými rovinami. Tyto roviny pak udávají přesnou polohu dílů, ze kterých se forma skládá. Díly lze jednoduše zaměňovat při zachování jejich polohy.  Vzdálenosti jednotlivých rovin lze navíc řídit pomocí parametrů, což jsou rozměry, které lze modifikovat přímo ve stromu kostry jednoduchým dvojklikem a přepsáním hodnoty. Díky tomu není nutno složitě vyhledávat ve stromě určitou rovinu, u které je nutno změnit vzdálenost (viz níže). Tyto parametry je možno svázat s tabulkou vytvořenou pomocí programu Excel. Při tvorbě klasické sestavy je nutno díl vymodelovaný v programu Catia V5 vložit, najít jej v sestavě, která obsahuje desítky dílů a posunout směrem k místu, kde bude vázán k jinému dílu. Teprve poté je možno vytvořit vazby pro zajištění pevného spojení. Pří následné výměně jiného dílu dochází k porušení vazeb i s jinými díly a je nutno vazby znovu vytvářet. To u modelu s kostrou, kde jsou jednotlivé díly navázány ke kostře odpadá, neboť díly mezi sebou nemají žádné vazby, u kterých by došlo k jejich přerušení.

 

 

Další metodou je metoda skeletonu, kdy je v jednom dílu vytvořeno několik skic, ze kterých se postupně vytváří vytažením a dalšími modelovacími příkazy jednotlivé díly, čímž vzniká celá sestava. Výhodou tohoto modelu je vytvoření vstřikovací formy v jednom dílu. Hlavní přínosy použití této metody:
Malá velikost souboru s formou a tím méně potřebného místa pro archivaci. To je vzhledem k velikosti dat často velmi obtížné na servery. Což je důvod k přechodu na úložiště dat pomocí Cloudu u jiné firmy či rozšíření serverové základny.
Není nutno vytvářet vazby mezi jednotlivými díly, čímž je značně zkrácena doba návrhu.
Při sestavách s velkým počtem dílů nedochází k přerušení vazeb mezi díly (kvůli tomu je nutno jednotlivé díly v modelu navázat, jinak vznikají chyby v modelu a tím i špatné kóty na výkrese).
Rychlá změna rozměru jednotlivých dílů, protože jsou obsaženy všechny díly v jednom dílu.
Nedochází ke ztrátě dílů vlivem špatného ukládání (pouze 1 soubor celé formy).
Díky těmto zásadním výhodám lze ušetřit mnoho času a souvisejících činností s tvorbou modelu formy.

 

Všechny články